Ve jméně má vítězství a zatím to funguje, v podzámčí Kozlu vyrůstá hvězda hned dvou sportů: Viktorie Jílková.
Kombinuješ několik tvrdých sportů, zejména box a lední hokej. Kdy a jak jsi se k nim dostala?
K lednímu hokeji jsem se dostala v pěti letech, když mě mamka s taťkou dali na brusličku do Plzně. Tam si mě všimli trenéři a zkusila jsem hrát hokej. K boxu mě přivedl tatínek, zhruba v osmi letech. Také se mi to moc líbilo, tak proto dělám oboje dosud.
V obou sportech jsi velmi úspěšná. Jak to vnímá okolí, že se dívka prosazuje v tradičních mužských sportech?
Většině lidí to asi nevadí a neřeší to, ale už jsem se shledala bohužel i se zápornými reakcemi.
V čem jsou největší nároky obou sportů? Dá se to vůbec skloubit společně se školou?
Oba sporty jsou fyzicky i časově náročné. Škola mi vychází vstříc, ale i přesto je někdy těžké splnit všechny úkoly.
V boxu jsi již dosáhla několika mezinárodních úspěchů. Jak takové turnaje prožíváš a jaká je v Evropě konkurence?
Tak určitě se na mezinárodní turnaje těším více než na ty menší a více se na ně připravuji. Do každého zápasu se snažím dát všechno, abych vybojovala co nejlepší místo, protože v Evropě je konkurence veliká a každým rokem mám více a více soupeřek.
V ledním hokeji nastupuješ proti klukům nebo v reprezentaci dívek do 16 let. Jaké je být prakticky všude nejmladší? Má to i nějaké výhody, nebo jen povinnosti benjamínka?
Výhody to asi moc nemá (smích). Ale jsem ráda, že se můžu zlepšovat mezi staršími a zkušenějšími.
V čem vidíš své silné stránky v boxu a v čem v ledním hokeji?
V hokeji si myslím, že silné stránky mám v bruslení, které piluji už od malička a ve střele, kterou trénuji doma. V boxu využívám fyzičku z hokeje, která je potřeba. Snažím se být rychlá a tvrdá. Oba sporty se propojují a je potřeba velká bojovnost.
Tvým trenérem v boxu je tvůj táta. Myslíš že je to oproti soupeřkám výhoda?
Myslím, že ano. Můžu trénovat častěji a kdykoliv je potřeba. Jsem ráda, že mě taťka trénuje.
Oba sporty jsou olympijské. Je olympiáda jednou tvým snem, nebo zatím nad něčím takovým nepřemýšlíš?
Samozřejmě chci být jednou na olympiádě v boxu a klidně i v hokeji. Udělám vše proto, abych se tam dostala.
Pojďme k boxu. Jaký je to pocit, když po zápase rozhodčí zvedne tvoji ruku na znamení výhry?
Je to úžasný pocit a vždy mám obrovskou radost. A při každém zápase se snažím, abych ten pocit znovu zažila.
Je to srovnatelné s tím, když vstřelíš gól v hokeji?
Ne, to není. Z gólů mám také radost, ale je to týmová hra. V ringu si to musím vybojovat sama a proto je to silnější pocit.
Jednou ale může přijít i prohra. Jsi připravena na to, že to také bude silný pocit, nebo si to zatím nepřipouštíš?
Snažím se vždy udělat vše, aby se to nestalo. Ale taťka říká, že prohra tě pošoupne více než výhra. Takže mě to určitě také čeká a uvidíme.
V tátovi máš jistě velkou oporu. Je to hlavně on kdo tě posouvá dál, nebo bys ráda poděkovala ještě někomu?
Tak určitě děkuji všem trenérům, co mi pomáhají a pomáhali, ale hlavně své rodině a nejvíce taťkovi!