Měla sbírat medaile na MČR v plavání, bojovala o limit na juniorské ME, ale náhle z nezjištěného důvodu vážně…
… onemocněla. Jako velká bojovnice a nesmírně pozitivní člověk si s námi povídala nejen o plavání, ale i současném zdravotním stavu a dalších zálibách.
Kdy a jak jsi se dostala k plavání a co Tě na něm nejvíc baví?
„K plavání jsem se dostala v Chorvatsku, když jsem mamce bez jejího vědomí skočila do vody z lodě bez rukávků. :D A v klidu začala plavat. Navíc plaval už můj brácha, a tak mě naši na plavání dali. Závodně jsem začala od 6 let, ale jinak jsem se učila plavat odmalinka. :) Na plavání mě baví závody a to, že se dostanu do světa a poznám nové lidi z jiných částí země.“
Víme o Tobě, že mezi Tvé velké koníčky patří právě koníčci a sociální sítě. Kdyby sis musela vybrat, co by zvítězilo?
„Určitě mám moc ráda oboje… a nejen sociální sítě, ale i online hry :) Ale pořád raději dávám přednost realitě a skutečným zážitkům. Takže za mě určitě koně. Je to pro mě skvělý relax od každodenní námahy ve škole a v bazénu. Do budoucna po skončení kariéry si chci pořídit svého vlastního.“ :)
Přes sociální sítě jsi oznámila i velmi smutnou událost o svém zdraví. Co se Ti vlastně stalo?
„Bohužel, měla jsem virovou meningitidu s otokem mozku. Skončila jsem na infekčním oddělení, kde mi bylo řečeno, že na to lidé často ochrnou a je i vysoká úmrtnost. Přišla jsem tam v hrozném stavu... Viděla jsem dost rozmazaně, pískalo mi v uších, motala jsem se a furt jen zvracela. Okamžitě mi dali kapačku a silné kortikoidy. Poté mi dělali lumbální punkci. To opravdu nebylo příjemné. Ke všemu jsem přišla o mistrovství ČR, na které jsem se připravovala celý půlrok... Bohužel o tom i ten sport je a já jsem vděčná, že jsem dopadla tak, jak jsem dopadla.“
Sport nejsou jen vítězství, ale i takovéto patálie, teď místo medailí na MČR sbíráš síly na návrat do bazénu, jak to s návratem vidíš ty a lékaři?
„Po tomhle všem si člověk uvědomí, že každodenní „problémy“ jsou oproti takové nemoci úplně směšné. Dokud máme zdraví, tak máme vše. Teď budu ještě minimálně do konce srpna odpočívat a pak zlehka nejspíše začnu plavat a něco dělat... Mám se řídit vlastním pocitem a tělem. Tak uvidíme. :) A ještě bych chtěla dodat, že jsem nesmírně vděčná za svoji rodinu, protože oni tu pro mě byli v těch nejhorších chvílích a starali se o mě po celou dobu, co se to dělo. Bez nich bych to nedala.“
Děkujeme za upřímné odpovědi a věříme, že na podzim již Terka bude opět využívat plně podpory Akademie individuálních sportů Plzeňského kraje.