Titulek tohoto rozhovoru je životní motto golfisty Dana Hlaváčka, studenta SG a člena AIS hrajícího za GRGGC.
Pochází z tenisové rodiny, otec i matka byli ligoví tenisté, sestřenici Andreu Sestini-Hlaváčkovou není třeba představovat. V areálu golfového hřiště v Dýšině tráví Dan nejvíc volného času; jak sám říká, je to jeho druhý domov. Přes letní prázdniny, pokud není na turnaji, je zde prakticky nepřetržitě, což je vidět i na výsledcích a žebříčku. Ten český do 14 let letos ovládl a stal se jedničkou této věkové kategorie. Vyhrál suverénně i Národní golfovou tour do 14 let. Za obojí byl oceněn na Večeru českého golfu v Praze. Na Kaskádě v Brně si uhrál svůj osobní rekord 64 ran tj. –8 (pod par).
Dane, když je pro tebe golfové hřiště Greensgate druhým domovem, které místo areálu je tvé nejoblíbenější?
Bavarian bistro (smích). Ne vážně, je to nové místo na hřišti, kde je i špičkové tréninkové odpaliště i místo na trénink krátké hry. Ale preclíky tam mají luxusní, to je fakt.
Víme o tobě, že golfem a tréninkem trávíš opravdu hodně času. Kdo stojí za tím, že tě golf tak baví a daří se ti v něm?
Golf mi ukázali rodiče a dodnes jsou nejdůležitější součástí, už deset let mě podporují a určitě i dál podporovat budou, za což jim moc děkuji. Trenérsky se mi denně věnuje Martin Vancl, některé věci řešíme s Angličanem Clivem Tuckerem a kondiční přípravu mám u Martina Feiferlíka, který mi i pomohl s pochopením propojení fyzické a golfové přípravy. Fyzioterapii mám u Tomáše Mráze.
Velký tým lidí, ale jinak to nejde. Vloni jste dokonce s Greensgate Golf Clubem postoupili do extraligy mužů, byli jste letos dokonce nejmladší tým, přesto ambice byly vysoké. Jaké to je hrát s muži?
No my to chtěli celé vyhrát, ale nepovedlo se, možná nám trochu chyběly zkušenosti. Tak to vyhrajeme příští rok (smích). Jinak hrát s muži je jiné pouze v tom, že hřiště jsou delší a obtížnější, jinak to moc neřeším. Letos jsem hrál již několik mezinárodních turnajů a v zahraničí jsou hřiště často o dost obtížnější, takže to je ideální průprava.
Jsi součástí reprezentace, takže jsi absolvoval i prestižní neoficiální mistrovství světa smíšených týmu do 14 let ve francouzském Evianu, jaká to byla zkušenost?
Ze všech mezinárodních startů to byl opravdu největší turnaj s nejlepší atmosférou a organizací na fantastickém hřišti a jsem rád, že se nám i dařilo, v obrovské konkurenci týmů z USA, Korey, Japonska, Španělska, Itálie, Francie aj. jsme obsadili čtvrté místo a já jsem dokázal zahrát jedno kolo pod par hřiště, čehož si hodně cením.
A k budoucnosti, co tě čeká do Vánoc a přes zimu?
Mám drobné zranění ruky z fotbalu, které mi snad nezabrání odletět ještě na jeden turnaj do USA, který bych chtěl pro další získání zkušeností absolvovat. Přes zimu máme s reprezentací hodně nabitý program, soustředění budou v Abú Dhabí, Turecku, Skotsku a se svým anglickým trenérem chci strávit nějaký čas ve Španělsku.
Takže opravdu náročný program, jak to kombinuješ se školou?
Jelikož se chci příští rok dostat výš na mezinárodních žebříčcích, abych mohl jezdit na nejlepší turnaje, tak to ani jinak nejde. Naštěstí se učím celkem dobře a na sportovním gymnáziu mi vycházejí naprosto vstříc, takže to zatím i s podporou rodiny a projektů jako Akademie individuálních sportů jde zvládnout.
na fotce se svým kondičním trenérem Martinem Feiferlíkem
