Tenista Jonáš Forejtek přivezl ukázat trofej z US Open na Sportovní gymnázium Plzeň, kde dokončuje třetí ročník.
Zdeněk Soukup, Plzeňský deník: středa, 25. září 2019, strana 14
Osmnáctiletý tenista Jonáš Forejtek prožívá fantastický podzim. Poté co v New Yorku vyhrál juniorku US Open, tak zazářil v Bosně při premiéře v Davis Cupu.
Teď je ale před ním jiná výzva. Do konce září by měl dokončit třetí ročník na Sportovním gymnáziu v Plzni. „On to určitě dá. Jonáš je i svědomitý student,“ říkala ředitelka školy Milena Majerová, když slavného žáka vítala.
„Není jednoduché skloubit studium s tenisem. Ale ve škole mi vychází vstříc,“ doplnil Jonáš, jenž se teď na čas objevil i doma v Úlicích na Plzeňsku. „Doma jsem ale moc nepobyl. O víkendu jsem trénoval v Praze, teď mám zase studijní povinnosti,“ usmál se talentovaný tenista.
I při dohánění školních restů stihne dva tréninky denně, kouč Jan Mertl za ním dojíždí z Prahy do Plzně. Kvůli úspoře času využívají kurty přímo u školy.
V závěru roku bude Jonáš Forejtek na juniorském Masters v Číně hájit pozici světové jedničky, už tento týden hraje ITF v Říčanech.
Teď jsme ale ve škole. Prozraďte, který předmět patří k těm nejoblíbenějším?
(usměje se) Angličtina, na tu se moc učit nemusím. Němčina je taky v pohodě, od třinácti let jezdím občas trénovat i do akademie ve Frankfurtu. Jazyky vůbec nejsou problém.
Naopak, který nemusíte?
Žádný takový nemám. Samozřejmě horší je to s předměty, kdy se musíte víc učit. Třeba dějepis nebo biologie.
Pojďme tedy zpátky k tenisu. Česko má pět vítězů juniorských grandslamů (Lendl, Škoch. Lojda, Veselý, Forejtek). Co udělat, abyste šel spíš ve stopách Ivana Lendla než třeba Dušana Lojdy, který se v mužském tenise příliš neprosadil?
(zamyslí se) To nevím… Musím pořád trénovat, makat na sobě, abych se zlepšovat. A každý úspěch je motivací do další práce.
Po návratu z Ameriky je kolem vás docela mediální humbuk. Jak to snášíte?
Ty jo, snažím se pořád soustředit na tenis. Noviny moc nečtu, nekoukám se na televizi. Všechno domlouvá táta, zatím je to v pohodě.
Zmínil jste otce, pomáhá vám, že jste ze sportovní rodiny? Bratr Filip lyžuje, reprezentoval i na olympiádě…
Asi jo, táta ví, co vrcholový sport obnáší. A teď se ty zkušenosti hodí mně.
Bratr byl na olympiádě. Je i pro tenisty zajímavá nebo koukáte po grandslamech?
Bylo by hezké se tam jednou dostat, ale Tokio příští rok nestihnu. Takže spíš až za čtyři roky. A předtím budu snít o účasti na grandslamových turnajích.
Kromě dvouhry na US Open jste letos vyhrál i čtyřhru v Austrálii a ve Wimbledonu. Nemrzí vás trochu, že už mezi juniory končíte?
Vůbec ne. Jsem rád, že se budu soustředit jen na dospělé. To je to, co se počítá. Budu už mít také jednodušší plánování turnajů.
A jaký máte tenisový plán na konec roku?
Pojedu ještě poslední juniorský turnaj, Masters v Číně, a pak bych tam rád zůstal na turnaje dospělých. Hodně záleží, na jaké turnaje se dostanu. To je teď ještě hodně otevřené, v mužském žebříčku jsem až v šesté stovce, nemůžu si moc vybírat.
Ale mezi juniory jste první na světě, je motivací udržet tuto pozici do konce roku?
Samozřejmě, že budu chtít v Číně vyhrát, to chci každý zápas. A kdyby se mi to povedlo, už zůstanu první. Ale já už spíš přemýšlím o turnajích mužů.
Pár už jste si jich vyzkoušel. V čem je největší rozdíl oproti juniorskému tenisu?
Na futurech je to podobné, tam nejsou o moc lepší hráči. Ale na challengerech už jo, největší rozdíl je v kondici. A také muži lépe podávají.
Takže na zlepšení kondice se teď musíte zaměřit?
Určitě. Zatím jsem se soustředil spíš na tenisové věci, techniku úderů. Na kondici musím teď víc zapracovat, tam mám velkou rezervu.
Je naopak něco, v čemu už si troufnete říct, že se starším soupeřům vyrovnáte?
V rychlosti úderů, ale oni určitě dělají méně chyb.
Prohlásil jste, že prvním mužským grandslamem by pro vás mohlo být Australian Open 2021. Neuspíšíte teď svoje plány?
Uvidíme, jak to bude příští rok vycházet. Ale je těžké se prosadit, přes zimu tolik turnajů není, půjde to pomaleji. Přes léto je to jednodušší. Navíc se mi lépe hraje na antuce, i když v New Yorku to vyšlo i na betonu.
Máte nějaký svůj osobní cíl pro rok 2020?
Chci si zlepšit ranking natolik, abych se dostával na challengery. Nejlepší by teď bylo vyhrát pár turnajů futures a posunout se ke 300. místu na světovém žebříčku.
Počítáte body?
Já teď ani ne, protože je skoro jedno, jestli jste 450. nebo 550. Ale jakmile se blížíte hranici účasti na velkých turnajích, tak se počítá.
Vaším vzorem je Roger Federer, nepotkal už jste se s ním na některém z grandslamů?
Bohužel je spolu nehrajeme (úsměv). Ale často jsem ho viděl trénovat, třeba i v posilovně. Nejblíž jsem mu zatím byl ve Wimbledonu na večeři šampionů. Ale v listopadu mají muži Masters v Londýně a ATP tam vždy vyšle pár juniorů, aby jim dělali sparring, Letos mám šanci i já. Byla by to zajímavá zkušenost.
Foto: Deník / Zdeněk Vaiz