Barbara Píchalová v Deníku vypráví mimo jiné o svém největším zklamání a jak se z něj dostala.
Nadějná studentka Sportovního gymnázia Plzeň překážky zvládá na dráze AK Škoda Plzeň i v životě.
Kdy jsi začala s atletikou a kdo tě k ní přivedl?
S atletikou jsem začala v první třídě na doporučení mé učitelky ve školce, protože mi řekla, že bych si měla najít nějaký sport, abych vybila přebytečnou energii. Tak jsme s mamkou vybrali atletiku.
Je tvůj trenér přísný, nebo hodný?
Mým trenérem je Jakub Ryba. Hned od prvního tréninku v Plzni (od 6. třídy) jsem byla v jeho tréninkové skupině. Je to skvělý trenér a člověk. Vím, že když se bude něco dít, mohu za ním jít. Samozřejmě z něj mám i jistý respekt. Trénuji u něj pátým rokem a nemohu si ho vynachválit.
Kolik máš ročně závodů a co tě na nich baví nejvíc?
Závodů je opravdu hodně, ani je nepočítám. Baví mě na tom to, že můžu ze sebe vydat vše, pro co jsem dřela, a hlavně adrenalin a pocit po povedených závodech.
Jakého výsledku si vážíš jako svého dosud nejlepšího?
Vážím si všech úspěchů, ale jako největší považuji 2x 1. místo z mezistátního utkání do 17 let na 100 m a 300 m překážek. A také účast na mistrovství Evropy do 18 let, i když to mi způsobilo i největší zklamání.
Měla jsi někdy období, kdy jsi třeba i chtěla skončit, a pokud ano, čím jsi to překonala?
Ne že bych chtěla přímo skončit, ale atletika mě už nebavila tolik jako dřív. Bylo to tento podzim a způsobilo to právě zklamání na ME, což byla má první akce, a já spadla na překážkách. Hodně mi pak pomohla přednáška, kterou pořádala Akademie individuálních sportů s panem Marianem Jelínkem, na které řekl věci, které mi hodně otevřely oči. Pak jsem opět začala pracovat sama na sobě, opět jsem se začala radovat z maličkostí v tréninku a k atletice jsem si našla zase cestu.
Kdybys měla rodičům malých dětí doporučit atletiku, co bys jim vzkázala?
Je to skvělý sport, dítě to ze začátku bere jako hru, takže si k tomu najde cestu. Rozhodně dítě bude po tréninku unavené, takže je to takový menší bonus pro rodiče. (úsměv) A hlavně atletika může být jako doplňkový sport ke spoustě dalším, takže může být takovým ukazatelem, na jaký sport se dítě může dát.
Jak náročná je letošní zimní příprava?
Pro mě nebyla ani tak náročná fyzicky, ale psychicky dost. Teď už je téměř u konce a byla to pro mě asi ta nejtěžší zkouška v životě, za kterou jsem ráda, protože mě posunula hodně dopředu.
Jaké jsou cíle na letošní sezonu?
Mám daleko raději halu než venkovní sezonu. Takže rozhodně uspět a být co nejlepší v halové sezoně. Venku bych ráda splnila limit na 100 m překážek a kvalifikovala se na EYOF do Baku.
Máš nějaké životní motto, nebo něco, čím se ve sportu řídíš?
Mám takové motto, které mám právě z přednášky mentálního coache: Vrcholový sport je o tom, jak se postavíš k překážce.