Přesuout na hlavní obsah

Lenka Bernardová: „Bezhlavé mlácení? Ne!“

Letošním nováčkem v Akademii individuálních sportů Plzeňského kraje je i dívka, která se věnuje boxu.

Box není úplně typicky ženský sport... Jak jsi se k němu dostala?
Narodila jsem se do sportovní rodiny; moji rodiče chtěli, abych něco dělala. Když jsem chtěla skončit s jedním sportem, musela jsem si najít jiný, a tak mi jednou bylo nabídnuto, abych vyzkoušela box….

Čím tě box zaujal víc než ostatní sporty, že jsi u něj vydržela?
Nejspíš to bylo tím, že když jsem ho šla vyzkoušet, vůbec jsem netušila, do čeho jdu, a byla jsem později velmi příjemně překvapená…. Vždycky jsem měla za to, že box je jen o bezhlavém mlácení.

A o čem box hlavně je, že zaujme i dívky?
Disciplína, taktika, kondice, systém – je toho opravdu mnoho.

Když je box hodně o disciplíně a fyzické kondici, jak často se připravuješ, kolik máš tréninků za týden a jak vypadá takový tvůj běžný trénink?
Hodně záleží na tom, na co se připravuji. Ale většinou to vypadá tak, že mám nějaký určený důležitý cíl v roce a podle toho se sestavuje tréninkový plán. První fází bývá silová příprava, v rámci které máme kruhové tréninky, dlouhé běhy nebo výšlapy, poté postupně přecházíme do rychlosti, kde se dlouhé běhy mění na tempové a kruhové tréninky na atletické. Tam trénujeme hlavně pohyb a k tomu přidáváme techniku.

Jedním ze základů sportovního úspěchu je kvalitní trenér. Kdo tě vede a co bys o něm řekla?
Mým trenérem je od začátku Radek Seman. Je to skvělý trenér. Bez něho bych nikdy nebyla tam, kde už nyní jsem. Za všechno, co jsem v boxu dokázala, vděčím jemu.

Box má blízko i k dalším bojovým sportům, jako je třeba nyní populární MMA. Láká tě v budoucnu třeba vyzkoušet i boj v kleci?
To vůbec ne. Jiné bojové sporty mě nelákají.

Naopak největším cílem a snem sportovců je většinou olympiáda. Je to tak i u tebe?
Přesně tak, olympiáda je mým velkým snem!

Letos se kvůli situaci ve světě olympiáda posunula o rok a další je za 4 roky. Můžeme se tedy těšit, že tě na jedné z nich uvidíme, nebo je to zatím moc daleko?
Doufám, že by to možné bylo; jak jsem říkala, je to mým velkým snem a cílem.

U mladých sportovců je velké téma, jak skloubit sport a školu. Jak se to daří tobě?
U mě to nebyl takový problém. Moje škola mi zajistila individuální vzdělávací plán, abych neměla problém s absencí a mohla se připravovat. Sice jsem sem tam měla problém se známkami, ale vždycky to dopadlo dobře (úsměv).

Máš už nějaké zprávy, kdy se budete moct vrátit zase do ringu a plnohodnotné přípravy?
To vůbec netuším. Doufám, že do léta snad bude skoro všechno při starém a proběhne ještě Mistrovství Evropy do 22 let, protože mým cílem je získat na něm medaili.

K medailím na ME je dlouhá cesta, sportovci pomáhá i jeho okolí... Komu bys chtěla poděkovat, že máš možnost boxovat na takhle vrcholné úrovni?
Nejvíc určitě děkuji mému trenérovi Radku Semanovi, který stojí za každým mým úspěchem a bez kterého bych nebyla tam, kde jsem teď. Pak samozřejmě mé rodině, která mě vždycky podporuje ve všem, co dělám, a také mým přátelům a mé škole za možnost dělat to, co mě baví, a zároveň u toho ještě v klidu studovat.

Chcete dostávat aktuální novinky a zprávy Akademie? Zapište zde svůj e-mail.