V této době je hlavní si zachovat lásku k plavání a doufat, že se brzo vrátíme do bazénu, říká Lukáš Tauchman.
V kolika letech jsi začal s plaváním a byl to tvůj první sport, nebo jsi jako malý dělal ještě jiné?
Přibližně od šesti let jsem se věnoval plavání a atletice. Obojí jednou týdně. V deseti letech mi přibývaly tréninky z atletiky i plavání, proto jsem s atletikou skončil a začal jsem se plavání věnovat naplno.
Jsi z plavecké rodiny, nebo ses dostal k plavání jinak? Kde jsi začínal?
K plavání mě přivedl taťka, i teta plavala. Táta mě nikdy do ničeho nenutil, spíš jsem to vždy bral jako vnitřní motivaci, být lepší než on. Začínal jsem v klubu Plavání České Budějovice.
Do Plzně jsi přišel i kvůli studiu na SG Plzeň. Jak jsi spokojený s tímto rozhodnutím?
Zatím jsem spokojený maximálně. Ve škole i na tréninku je to vždy super. Vnímám obrovský rozdíl v přístupu ke sportu ze strany učitelů.
Druhou věcí je bohužel aktuální stav. Jak a kde trávíš nyní čas a jak se připravuje plavec, když nemůže plavat?
Když nemůžeme plavat, tak většina běhá a dělá ostatní suchou přípravu. Já osobně hodně jezdím na cyklotrenažéru, běhám a cvičím s vlastním tělem.
Doufejme, že se situace brzy zlepší a potom přijde opět závodění! V jaké disciplíně se cítíš nejsilnější a je to zároveň i tvá nejoblíbenější trať?
Nejsilnější se cítím na 200 m motýlkem. Tato trať mě velmi baví, ale jako nejoblíbenější bych označil 400 m polohový závod.
Motýlek je styl efektní, ale asi i každý rekreační plavec potvrdí, že je asi nejnáročnější ze všech. Máš ho rád, protože jsi tak dobře fyzicky disponovaný?
Nevím, jestli jsem tak dobře fyzicky disponovaný, ale motýlek mi poslední dva roky opravdu sedí. Do té doby jsem vždycky plaval kraula, ale ten mě pomalu přestal bavit, tak jsem se začal více zaměřovat právě na motýlek a polohovky.
Máš kromě plavání ještě nějaké jiné zájmy a koníčky?
Na ostatní koníčky mi s plaváním a školou nezbývá moc času, ale když se nějaké to volno najde, tak se zajímám o nejnovější vynálezy ze světa technologií. Především mě baví chytré telefony, ale poslední dobou se víc a víc zajímám o doplňky do chytré domácnosti. Snažím se i zjišťovat, jak jednotlivé věci fungují, nejen co dělají a jak vypadají.
Gymnazista, co má rád technologie... Takže v budoucnu vidíš svou cestu pouze v plavání, nebo třeba i ve studiu na vysoké škole?
Určitě zatím počítám s tím, že půjdu na nějakou vysokou školu, jen teď už mám strach z toho, jak to budu společně s plaváním časově zvládat.
Jak jsi říkal, nyní jsi bohužel spíš běžec než plavec. Jak vám pomáhají trenéři, abyste všichni zůstali alespoň nějak motivováni?
Veškerou naši aktivitu trenérům posíláme. Z jejich strany buď přijde pochvala, nebo třeba povzbuzení, aby příští trénink byl zase o něco lepší. Zároveň nám posílají různé cviky, které můžeme všichni dělat i doma v pokoji a zároveň nám pak snad ulehčí návrat do vody.
Nejen trenéři z PK Slávia VŠ Plzeň jsou ti, co tě podporují. Máš okolo sebe další lidi, kteří se tě snaží v této pro sport těžké době podpořit?
Obrovskou podporu mám ze strany rodiny. Občas je fajn, že si jdu zaběhat s taťkou, nebo dokud to bylo ještě možné, tak jsem si někdy chodil zaběhat nebo zacvičit s kamarády ze staré školy nebo jiných sportů. Člověk zjistí, že na tom jsou v této době všichni sportovci úplně stejně – špatně. Ale alespoň mě tahle doba donutila obnovit kontakty a potkávat se s kamarády, kterým bych jinak kvůli nedostatku času ani nenapsal. Když jsme pak chodili cvičit, tak jsem se kolikrát dozvěděl velmi zajímavé příběhy a často se naše přátelství upevnilo.
Máš pro tuto sezonu určený nějaký cíl?
Asi největší cíl je zachovat si lásku k plavání, protože doba tomu moc nepomáhá. Jestli se ale dostaneme do vody v dohledné době, tak bych se rád přiblížil k hranici 700 FIN-bodů a vysněné časy mám 4:38 na 400 m polohový závod a na 200 m motýlek by bylo úžasné se dostat blízko k času 2:05.