Málo sportovců se dostane na světový šampionát… a ještě méně jich dokáže otevřeně mluvit o svém výkonu :-)
„Člen Akademie individuálních sportů Plzeňského kraje Jakub Sochor se zúčastnil Mistrovství světa juniorů ve sportovní střelbě 2018 v jihokorejském Changwonu. V základním závodě disciplíny „vzduchová pistole 10 metrů 60 ran – kategorie junioři“ se s výsledkem 562 (14 centrových desítek) umístil na 39. místě. Družstvo České republiky se umístilo na 9. místě.“
Ano, nějak tak by zněla krátká oficiální zpráva například pro noviny nebo pro tisk. Málokdo si však uvědomí, kolik práce a emocí za tímto výsledkem je. Na tento šampionát jsem se poctivě připravoval již od mistrovství Evropy v březnu. Během přípravy jsem absolvoval mnoho přípravných soustředění a mezinárodních závodů včetně juniorského světového poháru. Letní prázdniny tak nebyly plné odpočinku a dovolených, ale odehrávaly se v rámci tréninků, kondiční přípravy, fyzioterapie i zintenzivněné psychologické přípravy.
I když výsledek, kterého jsem na této soutěži dosáhl, není tak závratný, ba naopak, beru už jako úspěch, že jsem se na nejvyšší soutěž sportovní střelby vůbec dostal. Vždyť to byla soutěž, kde se rozdávaly první „kvótaplacy“ (jak říkají Slováci „miestenky“) na letní olympijské hry v Tokiu 2020 a střílel jsem vedle střelců takových jmen jako je Christian Reitz nebo Artem Černousov. Kdyby mi někdo před pěti lety, když jsem začínal, řekl, že pojedu na mistrovství světa a tam obsadím 39. místo, vysmál bych se mu. Vždyť jsem nevěřil ani vlastnímu trenérovi, který mi tvrdil, že mám šanci probojovat se na mistrovství Evropy i světa.
A co bylo vlastně důvodem mého neúspěchu, i když jsem se na tento vrchol sezóny a možná i své střelecké kariéry pilně připravoval? Když se podíváme na položky (97, 88, 96, 90, 95, 96), zjistíme, že se střídají položky nadprůměrné či dokonce výborné s položkami vyloženě tragickými. To způsobuje hlavně stres. Uznejte sami, kdo by nebyl při takovém závodě nervózní. Letíte přes celý svět, stojí to desetitisíce, ba statisíce, týden tam čekáte na svých devadesát minut závodu – na svých 60 ran. Každá rána je jiná a každá rána může celý závod zkazit.
Takových horších ran jsem tam měl bohužel víc než dost, a to právě kvůli nervozitě. Když si totiž ve střelbě řeknete, že právě tuhle ránu nesmíte pokazit a že ji „dáte dobrou“, většinou z toho vyjde přesný opak. Zní to poněkud paradoxně, ale v tomto sportu se prostě nesmíte tak moc snažit. Ale na druhou stranu svou zvýšenou nervozitu chápu. Vždyť to bylo moje první (třeba ne poslední) mistrovství světa – a já jsem nervózní třeba i na oblastní lize.
I když opravdu nemohu říci, že by se závod nějak vyloženě povedl, přece jen toho nelituji. Získal jsem mnoho zkušeností – jak se vyrovnat s velkým časovým posunem, viděl jsem jinou, naprosto odlišnou kulturu, zvyky, jídla (vždyť doteď jsem byl nejdál v Anglii), už vím, jak odbavit zbraně na letišti a jak se vůbec připravit a prožít takový závod mezinárodní úrovně. Juniorská kategorie je do 20 let – znamená to tedy, že v této kategorii budu startovat ještě další dva roky. Doufám, že budu mít i nadále dobré výsledky, a tak budu mít šanci na takovéto akci střílet a budu moci zužitkovat nejen získané zkušenosti, ale i výhody, které mi dává Akademie individuálních sportů Plzeňského kraje (AIS PK).
Jakub Sochor
Na Jakubův závod na MS jsem se těšil. Proto jsem si, vzhledem k časovému posunu, přivstal na druhou hodinu ranní, abych vše mohl přes internet on-line sledovat. Myslím, že Jakuba znám velmi dobře za těch už téměř 5 let, co ho trénuji od jeho prvního výstřelu, a tak jsem mohl celý závod s ním intenzivně prožívat.
Pokud mám, z pozice osobního trenéra, hodnotit jím podaný sportovní výkon, musím konstatovat, že se mu start závodu povedl nad očekávání dobře. Ale když si na konci první 10ranné položky uvědomil, že se pohybuje na prvních místech, zalekl se možného úspěchu a zaplatil nováčkovskou daň. Podobnou krizi si prožil ještě ve čtvrté položce. Ale nevyčítám mu to, protože vím, že poslední rok výkonnostně příliš rychle vyrostl a jeho technika předčila psychickou vyzrálost. V posledních 20 ranách už střílel to, co umí.
V Jakubovi je velký potenciál, navíc je velmi učenlivý a ctižádostivý. Bude však muset ještě dozrát a získat potřebný nadhled, aby mohl zúročit svůj talent. Hodně si slibuji i od jeho nově vzniklé spolupráce s AIS PK, kde se mu dostává podpory také sportovního psychologa, fyzioterapeutky a především kondičního trenéra pana Romana Čecha, se kterým už v minulosti úspěšně spolupracoval. Ale všechno má svůj čas…
Pavel Kužvart, trenér sportovní střelby
