Se studentkou SG Plzeň Kristýnou Dvořákovou jsme si povídali i o tom, co všechno může rozhodovat v triatlonu.
Triatlon je pestrý sport, ale také spousta dřiny a odříkání. Kdy jsi se k němu dostala ty a co tě na něm tak baví?
K triatlonu jsem se dostala přes kamaráda mých rodičů už v roce 2014. Předtím jsem plavala a chodila na atletiku a s rodinou jsme hodně jezdili na kole. Baví mě tréninky, když můžu makat a potom vidím na závodech výsledky. Závodit mě samozřejmě také baví. A hlavně: líbí se mi spojení tří sportů – plavání, kolo, běh – trénink ani závody tak nikdy nejsou jednotvárné. I když se jedna disciplína nepovede, ještě se s tím dá něco dělat.
V které disciplíně jsi nejsilnější a kde naopak cítíš nedostatky?
Teď jsem na tom asi nejlíp v běhu. V letošní přípravě chybělo více plavání, ale měli jsme spoustu soustředění, na kterých jsme plavali, a tak jsem i tam udělala velký skok dopředu. Celkově se letos cítím skvěle připravená.
Takže i v tvém případě platí, že opatření proti covidu udělala z každého sportovce lepšího běžce?
V mém případě určitě ano, měla jsem více času a prostoru pro trénink, skvělé byly hlavně možnosti běžeckých soustředění ve vysokohorských podmínkách.
Triatlon má také spousta odnoží. Baví tě třeba v kombinaci s horským kolem nebo jiné druhy jako duatlon apod.?
Určitě! Zkoušela jsem duatlon, xterru (triatlon na horském kole) i aquatlon a všechno mi přijde jako skvělé zpestření sezóny. Na jaře před letní sezónou triatlonu bývá český pohár v aquatlonu, kde se po zimě můžeme s ostatními znovu porovnat a ještě před sezónou zjistit, jak na tom jsme a jaké jsou naše slabiny.
Teď jsme na začátku další sezony, jaké máš tedy plány a máte už kalendář závodů, na které chceš jet?
Kalendář závodů máme, jen uvidíme, jestli se kvůli současné době závody nebudou přesouvat. Letos mám prvním rokem možnost jezdit závody evropského poháru, takže bych jich určitě ráda jela co nejvíce to půjde. První závod bude už za tři týdny v italském Caorle. Ráda bych se nominovala i na mistrovství Evropy. Pak samozřejmě závody českého poháru.
Potkávat se a soupeřit v rámci Evropy je jistě náročné jak časově, tak finančně. Kdo všechno ti pomáhá, abys to celé zvládla?
Za každou podporu jsem samozřejmě moc vděčná. Hodně mě podporuje oddíl (Triatlon Plzeň TAP), od tohoto roku také AIS a Nadace sportující mládeže města Plzně. Největší finanční a organizační část samozřejmě leží na rodičích a něco na vybavení si sem tam zkouším přivydělat brigádou.
Děláš individuální sport, nechybí ti někdy kolektiv?
Rozhodně ne, partu máme skvělou. S lidmi, se kterými trénuji, jsme tým, i když proti sobě potom na závodech soupeříme. Myslím, že je důležité mezi sebou soupeřit, abychom se posouvali, ale také je důležité se navzájem podporovat.
Jaký jsi typ závodníka? Snažíš se hodně přemýšlet o taktice a rozvrhnout si síly podle sebe, nebo víc reaguješ na aktuální dění během závodu?
O taktice přemýšlím hodně, ale ta se v závodě často mění, takže si ji nejde vždy naplánovat úplně. Dřív jsem závodila podle sebe, bála jsem se, že mi dojdou síly. Teď hodně pracuji na tom, abych správně volila taktiku a reagovala právě na aktuální dění v závodě, nenechala se předběhnout a prostě se přizpůsobila vývoji závodu.
V hodně sportech se dnes často používá obrat, že rozhoduje hlava. Je to tak i v triatlonu, nebo zde jednoduše rozhoduje to, kdo je na tom fyzicky líp?
V triatlonu jde o hlavu hodně, závod je dlouhý a hodně náročný a musíte ho psychicky dobře zvládnout. Já osobně jsem dřív měla tendence závody vzdávat, ale poslední dobou jsem hodně zamakala nejen fyzicky, ale i psychicky a myslím, že právě mentální zvládnutí zátěží a závodů je jedna z věcí, které mi hodně pomohly se posunout. Samozřejmě je důležité i to, jak jste na tom fyzicky, ale musíte to umět „prodat“.