Patnáctiletá rychlostní kanoistka Veronika Voříšková vyhrává, co se dá, a maká, seč jí síly stačí.
Vycházející hvězda rychlostní kanoistiky, pětinásobná mistryně republiky v minulém roce, je zvyklá tvrdě pracovat, ale také si umí užívat, neboť sama říká, že největší relax je Netflix s Nuttelou.
Kdy jsi se ke kanoistice dostala a zkoušela jsi jako malá ještě jiné sporty?
Na kajaku (sportovní označení K1 – pozn. aut.) jezdím od mala, závodně asi od 5 let. Také jsem chodila na gymnastiku, na balet, plavat, na hokej a jezdila jsem na koních.
To je široké spektrum sportů! Bavil tě nějaký opravdu hodně, nebo bylo vše spíš jen příprava pro kanoistiku?
Ze začátku mě bavil každý sport. Nebrala jsem to jako přípravu pro kanoistiku, bylo to spíš, abych si mohla vybrat, co mě opravdu baví.
Kanoistiku děláš tedy zhruba deset let... Prozraď nám, jakou disciplínu jezdíš a kterou máš nejraději?
Jezdím skoro všechny disciplíny, ale nejraději mám single kajak K1 a trať 500 m, což je vlastně základní olympijská disciplína, kterou jezdí úplně všichni.
Není tajemstvím, že tebe i tvou sestru trénuje vaše máma. Je pro tebe optimální, že máš trenérku i tréninkovou parťačku přímo v rodině?
Určitě je to super, ale někdy mě to opravdu hodně štve (smích). Ale vážně, na druhou stranu nám zase může připravovat tréninky přesně pro nás.
Jak by ses popsala po sportovní stránce? Jsi talent od vody, nebo naopak spíš věříš tvrdé práci?
Asi spíš věřím tvrdé práci.
Co všechno pro tebe znamená tvrdá tréninková práce? Jak vypadá tvůj tréninkový den?
Takový normální den vypadá asi tak, že ráno jdu na trénink, pak rychle škola a odpoledne zase trénink. S tím, že v kondiční přípravě je to od vzpírání přes gymnastiku až ke kardiu, prostě od všeho něco. Většinou nějaký workout a pak vzpírání, ke kondici patří i běh, který sice nemám moc ráda, ale vím, že bez něj to nejde. Na vodě začínáme trénovat na konci února, kde začínáme objemy, kdy jezdíme zhruba 8x týdně po 10 kilometrech.
Na vodě začínáte brzo, takže máš ráda chlad, nebo spíš teplo letních měsíců?
Určitě je lepší teplo (úsměv).
Ale já vím, že se chodíte otužovat... Jaké to je, být v ledové řece? Už i plaveš?
Ano, začaly jsme na začátku prosince a ze začátku je to strašný (smích), ale po 2–3 minutách je to už fajn, plavat jsme ale zatím ještě pořádně ani nezačaly.
Máš ještě nějaké koníčky krom sportu?
Nejlepší koníček je Netflix s Nuttelou (smích). Dalším je pizza hawaii – protože ananas na pizzu patří (smích)! Jinak mám ráda filmy, komedie nebo akční, ale bohužel většinu volného času zaberou resty do školy.
Letos snad proběhne odložená olympiáda. Díváš se ráda na svůj sport v televizi a máš nějaký vzor?
Ano, dívám. Vzor vyloženě nemám. Obdivuji všechny sportovce a kohokoliv, kdo něco dokáže.
Dokážeš si představit, že bys na olympiádě jednou startovala i ty?
Moc dobře si to nedokážu představit, ale strašně ráda bych tam startovala (úsměv). Spíš si dokážu představit tu dřinu, kterou to stojí, a ta představa zatím není děsivá, takže dobrý (smích).
Letos se přesouváš do starší kategorie. Které závody tě čekají a nebojíš se konkurence?
Určitě budou MČR na dlouhých a krátkých tratích, ale termíny bohužel kvůli koroně nevíme. Konkurence se bojím, ale nic s tím neudělám, můžu jen trénovat... a kdo bude lepší, bude prostě lepší. Věřím, že všechno přijde časem samo, když tomu dám v tréninku vše.
Také věříme, že jsi na dobré cestě. Je někdo, komu bys chtěla speciálně poděkovat?
Určitě mamce, kondičnímu trenérovi Martinu Šimkovi a sestře Karolíně. Také jsem ráda, že mám podporu v klubu, od svazu a nově i od Akademie individuálních sportů Plzeňského kraje.