V Nýřanech se objevil talent. Teď závodí za AK Škoda Plzeň a plánuje přechod mezi juniorky. Petra Sičaková.
Jak jsi se dostala k atletice a proč zrovna ona, a ne nějaký jiný sport?
Na atletiku mě přihlásili rodiče v mých 7 letech k nám do Nýřan. Když mi bylo 12, tak k nám přišel nový trenér a zároveň tělocvikář Lukáš Sokol, díky kterému mě to tak chytlo. Dal mi do budoucna skvělý atletický základ, i když to byl především trenér sprinterů. Dělala jsem více sportů, například házenou nebo fotbal. Ale nic mi z toho nevydrželo tak dlouho jako atletika.
V atletice je to tak, že z počátku se dostanete prakticky ke všem disciplínám. Kdy jsi začala tušit nebo vědět, že to bude právě oštěp, a proč?
V mladších žákyních jsem dělala snad všechno, ale nejvíce mě bavilo házet kriketovým míčkem, protože mi to ze všeho nejvíce šlo, ve škole jsem přehazovala i většinu kluků. Takže nějaké předpoklady tam byly. Tak mi trenéři zkusili dát do ruky oštěp. Měla jsem ho párkrát v ruce a hned na prvních závodech ve 14 letech jsem hodila přes 35 metrů, což mě v tu dobu kvalifikovalo na mistrovství republiky žákyň do Břeclavi, kde jsem skončila jedenáctá, což mě zklamalo, ale zároveň namotivovalo do další práce. Tak tam mi asi došlo, že se do budoucna budu věnovat právě oštěpu. Moje největší motivace byla se tam dostat příští rok znovu a získat nějakou medaili.
Z rodných Nýřan jsi přestoupila do největšího klubu v Plzeňském kraji AK Škoda Plzeň. Jaké zde máš podmínky pro svůj další rozvoj?
Ve Škodovce budu teď druhým rokem a na podmínky si nemůžu stěžovat. Mám tu vše, co potřebuji, a nic mi nechybí. A v příštích letech nemám v plánu přestupovat jinam. S Nýřany se to rozhodně nedá srovnávat.
Oštěp je exkluzivní disciplína české atletiky. Cítíš sama, že jste vy mladé sledovány jako nástupkyně slavných reprezentantek?
Ano, troufnu si říct, že v dnešní době je oštěp jak mužů, tak žen v České republice jedna z nejsledovanějších disciplín. Už jen proto, že máme tolik skvělých reprezentantů. A proto je těžké se v ní v seniorských kategoriích prosadit. Do juniorské kategorie přecházím až letos. Teď se srovná váha náčiní a uvidí se, jak na tom jsem. Takže mluvit o nás nebo konkrétně o mě jako o nástupkyních či nástupkyni je dost předčasné.
Aktuálně studuješ na SG Plzeň. Jaké máš tedy plány do sezony a do budoucna?
Jsem ve třetím ročníku, takže za rok mě čeká maturita. Potom bych se chtěla dostat na nějakou vysokou školu. Ale zatím nejsem úplně rozhodnutá, kam. Cíl do sezóny určitě je dostat se na ME, popřípadě na MS, a tam se nějak slušně umístit.
Jaký je tvůj aktuální osobní rekord a jsi s ním spokojená?
Osobní rekord s 500g oštěpem (s tím už letos házet nebudu) mám už z roku 2019 a to 52,13 m. Loni jsem hodila za hranici 50 m mockrát a měla jsem na to hodit mnohem dál, troufnu si říct, že i za 55 m, ale bohužel jsem se nedokázala srovnat v hlavě. S 600g náčiním jsem absolvovala jen pár závodů a tam je můj rekord 46,91 m, který jsem hodila loni na MČR U23 v Jablonci. Ve stejném závodě jsem hodila ještě dva hody, které byly dál. Bohužel pro mě, jeden dopadl na plocho a druhý byl s párcentimetrovým přešlapem. A to mě stálo mistrovský titul a skončila jsem druhá, ale letos mi bude teprve 18 let, tak doufám, že ho ještě několikrát získám.
A co máš ráda mimo atletický ovál? Máš ještě další zájmy a koníčky?
Moc zájmů mimo atletiku nemám, protože na ně jednoduše není čas. Ale teď, když mám karanténu, tak jsem se vrátila ke skládání rubikovky (hlavolam Rubikova kostka). Jinak mám ráda cokoliv aktivního.