Dřív trávil Adolf Blecha čas na házenkářské palubovce, teď ho můžete vídat v posilovně u bazénu...
Většina sportovní veřejnosti vás zná jako házenkáře, ale vy nyní již pět let působíte v plaveckém klubu PK Slávia VŠ Plzeň jako kondiční trenér, jak jste se k takové práci dostal?
Po konci kariéry jsem měl civilní zaměstnání, ale postupně jsem začal fungovat díky své ženě v plavecké škole, před pěti lety mě oslovil Lukáš Luhový, zda bych se nechtěl podílet na suché přípravě ve Slávii VŠ, což jsem rád přijal, a nyní funguji hlavně jako kondiční trenér, kdy vedu suchou přípravu napříč celým klubem.
Házená je kolektivní sport, plavání individuální, jsou velké rozdíly mezi sportovci v těchto sportech?
Hlavně ze začátku jsem rozdíly vnímal, navíc jsem byl zvyklý pouze na mužský kolektiv, ale postupně jsem se přizpůsobil. Ono plavání, i když není kontaktní sport, tak je nesmírně tvrdý a obtížný sport, vždyť nejlepší trénují až šest hodin denně a obecně stejně platí, že kdo chce být nejlepší, tak musí trénovat hodně a tvrdě, ať už je to v jakémkoliv sportu.
Vy máte v přípravě i akademiky z AIS Plzeňského kraje, jsou to i oni, na které se budeme jednou moct těšit na velkých akcích typu MS nebo olympiády?
Zodpovědně mohu říct, že zrovna všichni akademici trénují velmi poctivě, navíc všichni studují na SG Plzeň, takže se rozvíjejí i jako lidé, těžko se dá ale říct, zda z někoho z nich za tři, čtyři nebo pět let uvidíme třeba na MS, konkurence ve světě je obrovská, na což možná český sport trochu doplácí, protože talenty stále máme, ale chybí tu větší konkurence, která je v každém sportu zdravá a nezbytná.
PK Slávia VŠ Plzeň je ale jeden z největších klubů v ČR, dětí přece plave hodně, nebo ne?
Moc nás těší, že máme v plaveckém klubu přes 400 dětí, což je skvělé. Ze sportovního hlediska je ale bohužel dnešní generace řekl bych velmi ovlivněná současným životním stylem, takže jak průměrná motorická schopnost, tak i kondiční úroveň je nižší, než byla před nástupem moderních technologií. To je fakt, takže pak i ti nejlepší vycházejí z tohoto nižšího průměru.
To když si přečtou zrovna ti nejlepší, tak určitě padne nějaká sázka, třeba trenére, když tohle zvednu, tak vy tohle uplavete?
To asi ne (smích). V dětství jsem do dvanácti let sice taky závodně plaval a až potom se definitivně rozhodl pro házenou, takže tam nějaký základ je, ale přece jen věk nezastavím... a mám z házené blíž spíš k běhání. Možná v posilovně můžeme v rámci motivace soupeřit, ať už s těmi nejstaršími s činkami, nebo při tréninku středu těla nebo balančních cvičeních. Uvidíme, zda někdo s něčím přijde, já se výzev nikdy nebál (smích).
Co je potřeba, aby bylo ještě více takových plavců, jako jsou třeba členové Akademie individuálních sportů Plzeňského kraje?
Aktivní způsob života! To je základ u všech sportů, děti přejímají vzory a největším vzorem je vždy rodič. Populaci sportovně vždy potáhnou zase děti sportovců a k nim se mohou přidat další. Takže asi nejlepší je, aby rodiče se svými dětmi aktivně co nejvíce sportovali od narození třeba do šesti osmi let a ono si pak samo najde, co ho baví ze všeho nejvíc. Plavání má obrovskou výhodu, že je naprosto přirozené a kojenci mohou být ve vodě již v prvním roce života a tam mohou začít další sportovní kariéry.
Poz. red.: Foto je pouze ilustrační :-)